Belgie a přilehlé okolí skýtá, zvláště před
Vánoci, mnoho námětů na blog a k přemýšlení. Proto jsem se rozhodla
sestavit z nejčerstvějších střípků mého belgického světa žebříček nejujetějších
a nejsuprovější věcí, které mi tady v poslední době zkřížily cestu.
Metodologie je sice trochu vágní, stejně jako vzorek, ale alespoň se mi
podařilo to všechno úspěšně natlačit do jednoho článku… tak hezkou zábavu:-)
Stupeň „ujetosti“: znamená, že uvedený jev autorka
tohoto blogu v době jeho objevení shledává divným, netradičním, zvláštním
nebo více či méně ujetým. Toto hodnocení leckdy bývá spojeno s různě
velkým prožitkem kulturního šoku, vzrušení, nadšení a jiného projevu z objevení
dosud nepoznaného.
0 – 10
Stupeň „suprovosti“: stupeň suprovosti může i
nemusí být přímo úměrný stupni ujetosti. Stupeň suprovosti označuje stupeň
nadšení, které uvedený jev v době jeho objevení v autorce tohoto
blogu vyvolal – bez ohledu na reakce okolí, patřičnost či následky.
0 – 10
1. Obrovskej lyžařskej mrazák
v Landgraafu: Naprosto geniální záležitost. Prostě
sjezdovka v Holandsku v obrovským mrazáku. Při první návštěvě budete
naprosto v šoku. Budou se ve vás mísit pocity odsouzení z nepatřičné
marnivosti Zápaďáků spolu s nadšením, že mohl někdo přijít s takhle
šíleným nápadem (a zrealizovat jej!!). Vaše rozporuplné pocity budou podtrženy
ve chvíli, kdy poprvé vážně usednete na sedačkovou lanovku, necháte se vyvézt „nahoru“
(mezitím minete pod skluznicemi vašich lyží druhou hospodu „na svahu“) a
následně se docela slušně sklouznete na cca 600 metrů dlouhé sjezdovce. Po
třetí jízdě budete stále potřebovat štípanec.
Stupeň „ujetosti“: 10
Stupeň „suprovosti“: 8 (1 bod dolů za lyžařskej
zážitek, ten od toho nečekejte; 1 bod dolů za hladovějící děti v Africe)
2. Kouzelné ruiny Abbey des
Villers: Nádherné ruiny
cisterciáckého opatství, jejichž procházení budete zaručeně prokládat několika
hlasitými „waaau“. Založeno ve 12. století, Abbey des Villers čítalo v dobách
svého největšího rozkvětu více než 100 mnichů a 300 noviců. Opuštěno bylo
v roce 1796, když ho francouzská revoluční administrativa zavřela a
nechala jej lidem zpustošit na materiály. Hřebíčkem do pomyslné rakve tohoto
opatství byla ještě stavba železnice a silnice, které vedou takřka napříč
ruinami. Jejich konzervace začala naplno až v roce 1984. Trosky katedrály
s křížovou klenbou (a dalších staveb) prorostlé do morku kamene břečťanem
a lišejníkem nejen váš foťák rozhodně nenechají na pokoji.
Stupeň „ujetosti“: 8 (nádherně zpustošená památka
– trochu cynicky by se dalo říct, že kdyby zůstala „vcelku“ asi by tak zajímavá
nebyla)
Stupeň „suprovosti“: 9 (ruiny podněcují fantazii a
body plus za obrázky, které zájemcům rekonstruují, jak to tady asi vypadalo)
3. Delirium Tremens – bruselská
pivní hospoda v Guinessově knize rekordů: Párkrát už jsem o tento podnik zavadila. To, že
tady mají nacpáno a u několika barů si můžete vybrat oblíbené pivo z pěkně
tlustého menu, to jsem věděla. Ale že mají dokonce zápis v Guinessově knize
rekordů z roku 2004 za nejvíce druhů piv v jedné hospodě, na to jsem
přišla až nedávno. V současné době prý hospoda oplývá skoro 2500 druhy
z 60ti zemí světa! Nejslavnější je pochopitelně „Delirium Tremens“
s růžovým slonem (toho zaručeně uvidíte, když jich vypijete víc jak šest).
Mimochodem, kousíček od této hospody najdete bruselskou čůrající holčičku (tu
sochu). Myslím, že název místa naprosto odpovídá atmosféře.
Stupeň „ujetosti“: 8 (takový malý pivní Babylon
s fantasmagorickými prvky)
Stupeň „suprovosti“: 8 (body dolů za fronty u baru
a hysterické pivní scény na WC)
4. Vetešnické trhy v
Tongerenu: Tak tomuhle
budu muset přijít na kloub. Vetešárny tady milují. Jsou jimi přímo posedlí.
V Tongerenu jsem šla první adventní víkend shánět věnec. Nepochodila jsem.
Jediné, s čím jsem domů přišla, byl vytřeštěný výraz z nepřeberného
množství harampádí, co se povaluje na hlavní ulici a všech přilehlých
parkovištích (a z Belgičanů neváhajících utratit za cetky majlant).
Opravdu jsem se snažila. Ale fakt mi to nešlo. Obdivuju lidi, co tohle dokáží.
Ze starých věcí dokonale sestavit nové. Dát jim punc a význam. Nikoli pocit
zbytečnosti. Já tohle neumím. Nějak mi v hlavě pořád nesourodě visela
umělá prsa, přilba pro kosmonauta, krokodýlí kůže s hlavou koně a variace
křesťanských obrázků. Až přijedu do ČR, vyberu na chatě stodolu a udělám si z toho
tady business!
Stupeň „ujetosti“: 10 (za naprosto neuvěřitelné
věci, co jsem tam viděla, místy hraničící s obludáriem)
Stupeň „suprovosti“: 5 (body plus za kouzelný
domeček pro panenky a růžové barokní křeslo – to bych si možná odnesla)
5. Vánoční trhy
v Maastrichtu a v Aachenu: Ačkoliv v jiných státech, tyhle dvě města máme relativně nedaleko.
Tamější vánoční trhy jsou navíc vyhlášené. V Aachenu se na této pověsti
podílí místní typický perník a bonbóny, v Maastrichtu zase hraje hlavní
roli zábava v podobě ruského kola a 800 m2 velké ledové plochy
uprostřed náměstí. Tip na perfektní výlet!
Stupeň „ujetosti“: 7 (body dolů za modřiny a
bolavá záda z bruslení; body nahoru za světýlka a umělý strom uprostřed
kluziště)
Stupeň „suprovosti“: 8 (za vánoční atmosféru,
která vás donutí si komerční stránku Vánoc poprvé v životě naprosto
bezostyšně užít a ještě se tím pochlubit)
6. Oblíbená hospoda
v Durbuy a sousední vetešárna: Nejmenší město na světě leží v Belgii. A jestli chcete vědět, jak se
snoubí odpadky, středověk, design a umění, zamiřte sem. Jméno hospody nevím,
ale snadno ji najdete. Večer se odtud line hudba 30. let a ze sousední
vetešárny (předpokládám stejný majitel) vás ozáří boží světlo. Pokud si
nekoupíte lucernu, můžete si za ušetřené peníze posedět u pivka vedle v hospodě
na vytuněném (bývalém) barelu (asi od nafty).
Stupeň „ujetosti“: 6 (zase tak moc ujetý to není,
je to prostě skvěle vystajlovaná hospoda)
Stupeň „suprovosti“: 8 (1 bod dolů za malej
prostor; 1 bod dolů za nepřenositelnost zážitku)
7. Mušle u Leona
v bruselské „žrací uličce“: Údajně vyhlášený podnik, ve kterém je rušno, hlučno a pekelně hybno
(naštěstí ne na talíři). Místní mušle jsou opravdu vynikající. A mimochodem
jsem nedávno zjistila, že můj způsob zápasení s mušlemi s vidličkou,
je docela nuda. Profíci jedí mušle za pomocí jiné mušle a vidličku vůbec
nepotřebují. Jinak bruselskou hlučnou „žrací uličku“ s venkovními lákači a
vyvolávači najdete pod označením Rue des Bouchers a začíná přibližně uprostřed
krásné galerie St. Hubert (nejstarší nákupní galerie v Evropě).
Stupeň „ujetosti“: 5 (body navíc za zelené a bílé
kachlíky po obvodu celé restaurace a promyšlenou komplikovanost prostoru,
připomínající rozkládací ruskou martiošku)
Stupeň „suprovosti“: 7 (body navíc za jídlo, body
dolů za přecpanost)
8. Solidarita
s nemocnými AIDS v Bruselu: Na Bruselu se mi vždycky líbily komiksové zdi a vůbec otevřenost
pouličnímu kreslení (ovšem tady je opravdu na co se dívat). Kousek od Grand
Place vyrostla obrovská zeď, která sem tam něco sděluje. Naposledy tady maloval
jistý Denis Meyers, pokud jste ho na konci listopadu vyfotili při práci a fotku
poslali na určitou adresu, mohli jste být zapsáni coby „co-directoři“ díla.
Pěkná akce, při které se každý sdílející stává spoluautorem neopakovatelného.
Stupeň „ujetosti“: 6 (prostě pěkný nápad, body
navíc dávám za nepřehlédnutelnou plošinu, jejíž volba mi připadala, jako
promyšlená součást celého dojmu)
Stupeň „suprovosti“: 5 (na jednu stranu je to
zajímavý způsob sdělování a upozorňování na vážný problém, na druhou to zavání
trochu podbízením, které celé to téma trochu zastiňuje)
 |
| Starý známý Max svoje vafle prodává i na pouti:-) Tahle rodina z Gentu údajně prý vynalezla bruselské vafle! |
9. Francouzsky mluvící
vlámské město Tournai, kulturní město Mons a belgické Vánoce: Tournai je jedno z nejkrásnějších
měst Belgie oslavující románskou a gotickou architekturu především
v podobě katerdály Notre Dame a nejstarší zvonice v Belgii (obojí
v UNESCO). Lokální jazyk v Tournai je „tournaiština“ – dialekt
francouzštiny. Jestli název města nějak souvisí s naším slovem „turnaj“ se mi
zatím nepodařilo zjistit. Mons je podobně pěkné město relativně nedaleko. Známé
je především základnou NATO a společně s Plzní bude v roce 2015
evropským městem kultury. V době naší návštěvy na hlavním (krásném)
náměstí „řádily“ kolotoče. V Belgii se totiž Vánoce vskutku prožívají a to
po celý prosinec. Mimochodem jsme tady potkali Mikuláše a já jsem začala zuřivě
Googlovat, jestli se mi to nezdálo. A skutečně! Ve Valonsku dětem 5. prosince
naděluje Saint Nicolas, ve Vlámsku zase Sinterklaas. Zlobivé děti pak Černý
Petr odveze do Španělska.
Stupeň „ujetosti“: 4 (za popletenost jazyků,
povědomý název a Černého Petra)
Stupeň „suprovosti“: 6 (za architekturu, vafle na
náměstí, Mikuláše a zapadající slunce osvětlující katedrálu)
10. Lví mohyla u Waterloo: Upřímně, čekala jsem větší pompu.
Waterloo vlastně není ničím dnes moc zajímavé. Po dějinném vzrušení se tady
slehla zem. Toto „vzrušení“ připomíná snad jen lví mohyla, která se zvedá na
poli u městečka a ční do širokého okolí. Mohyla je vysoká 46 metrů a na délku
měří 169 metrů. Postavená byla v roce 1826, jedenáct jet po drtivé porážce
Napoleona v těchto místech. Pamětní cedule kousek od ní hovoří o krvavém
zápasu 300 000 mužů ze sedmi zemí světa. Lev na vrcholu mohyly prý váží
skoro tři tuny a byl ukut z děl a dělových koulí nepřítele (jak poetické).
Docela mne v této souvislosti pobavila i věta na wikipedii: „Vzhledem ke
své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko
Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro
velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či
jakékoliv fatální selhání.”
Stupeň „ujetosti“: 3 (potřebujete velkou dávku
představivosti a informací)
Stupeň „suprovosti“: 5 (když si představíte, co
všechno se tady asi tak dělo a přečtete si legendu o lvovi)
11. Starodávný kostel sv.
Gertrudy v Nivelles: Kostel z 11. století je nejkrásnější románskou památkou
v Belgii. Jeho románská krypta je prý největší svého druhu v Evropě.
Nevím přesně proč, ale románský sloh mám ráda. Asi proto, že mi připadá takový
záhadný, zaprášený, opředený mýty a zkresleními. Přibližně od 15. století
odbíjí na jedné z věží čas dvoumetrová zlatá soška, které se říká „Jean de
Nivelles“.
Stupeň „ujetosti“: 2 (hledat ujetosti by se tady
asi nehodilo; 2 body za podivuhodný příběh svaté Gertrudy)
Stupeň „suprovosti“: 5 (starodávná románská architektura
a všudypřítomné svíčky)
Žádné komentáře:
Okomentovat