 |
| Pobřeží u města Blankenberge |
Léto v Belgii má zvláštní atmosféru. Člověk
se pořád na něco připravuje a přitom se nic neděje. Modré město je vylidněné,
metro je rozkopané, poslední stážisti už odjeli a na oběd chodí do Delvity a
pak na čekanou do parku. Náladu dokresluje zdánlivě skandální dokument o
sexuálním obtěžování v ulicích Bruselu, v parčíku Leopold se nerušeně
prohánějí zelení papoušci a o víkendu se sjíždějí festivaly, Gay Prides a levné
jízdenky po Evropě s Eurostarem. Kdo chce adrenalin, koupí si draka.
Že „něco lítá ve vzduchu“ jsem si všimla už na
pobřeží Knokke a Blankenberge, kam se zbytek
přeživšího obyvatelstva stěhuje na víkend za kiteboardingem, zdá se, od
pondělí do pátku. Jednak se v mém životě mnoho věcí nakumulovalo do pozice
„stand-by“,
jednak se mi podařilo údajně už třikrát téměř pustit v Českém domě požární
alarm. Jakoby všichni čekali, až někdo dá pokyn k pohybu a označí „požár“
za skutečný „požár“. Do září to patrně nebude.
Abych
zaplácla svůj marnivý pocit adrenalinového deficitu, přihlásila jsem se
začátkem října na půlmaraton v Bruselu (jsem zvědavá, jestli to přežiju),
podala jsem si přihlášku na stáž do Evropské komise (když už mám ty instituce
„před nosem“) a v žabkách vystoupila na nejvyšší bod Nizozemska (třistametrové
„velehory“ máme kousek od Maastrichtu). Přece jenom – z vyšší perspektivy
se na věci dívá trochu jinak. A mimochodem, tento týden nabízí ještě jeden
zážitek (kromě překotného výletu do Londýna). Pokud pojedete „okolo“, zastavte
se na náměstí Grand Place. Bude tady slavnostně odhalen Tapis des Fleurs –
magický květinový koberec, který jednou za dva roky sestaví z 800 000
begónií. Pohled je to prý nezapomenutelný. Možná stejně jako náš život –
úhledný obrázek složený z okvětních lístků okamžiku, které na konci týdne rozfouká
vítr.
