Válka a pivo v Ardenách.

Už při studování materiálů na cestu mi bylo naprosto jasné, že další příspěvek na blog rozhodně nebude patřit mezi ty „holčičí“.  Minulý víkend jsme si totiž dali za cíl Ardeny. Ano, to je to místo, kde se na konci druhé světové války odehrála slavná bitva v Ardenách, a kde se vás neodvratně zmocní lehký pocit povědomé úzkosti a tak trochu i smutku nad tím, že bylo civilizované lidstvo schopno ve svých moderních dějinách započít něco tak šíleného… což vás pak v myšlenkách dožene k hodnocení současného stavu světa… a musíte se zase rychle vrátit k foťáku, abyste rozporuplné pocity zahnali. Anebo se chopit dobře vychlazené lahve premiérového belgického piva!
 

Pivo La Chouffe

V oblasti Arden totiž sídlí několik slavných pivovarů a tak – když už jsme u války – pojďme k tomu na začátek přimíchat ještě jednu nevyhnutelnou (a typicky maskulinně-belgickou) ingredienci: prvotřídní pivo. V Belgii se prý vaří více než tisíc druhů piv. Každé má svoji vlastní sklenici, která má zdůraznit jeho výjimečnou chuť. Nalévání z lahví je tady rituál a nikde se vám nestane (jako v českých hospodách), že vám pivo nalijí do sklenice jiné značky. Pivo tady také vaří téměř každá větší vesnice anebo (pozor!) klášter trapistů. Mezi nejoblíbenější značky patří Leffe, Duvel, Jupiler, Grimbregen, Tripel Karmeliet, La Chouffe a mnoho dalších. Piva se tady dělí na spoustu druhů: trapistické (které dělají mniši) má 6 – 12% alkoholu, tzv. lambik je zase pivo šumivé, do kategorie zlatavých piv ale patří například Duvel, pak je tu klášterní Leffe, červené pivo Vlaams Rood anebo staré hnědé pivo Oud Bruin. My jsme na naší cestě navštívili La Chouffe – sympatický pivovar v Ardenách, který má ve znaku elfa. Mimochodem pověstmi o elfech a goblinech je tento kraj prý protkaný. Ostatně i hospůdky v této vesničce jsou laděné do „trpaslíkova“ – vřele doporučuji všem milovníkům zahradních sádrových trpaslíků! Tady si určitě podávají dveře. Méně rozvernou návštěvou je pak Rochefort – opatství kousek od stejnojmenného města, kde pivo vaří opravdoví mniši (jednoho jsme viděli – venčil psa). Pokud už budete mimochodem bloumat v této lokalitě, určitě pěkným zážitkem s leskem starodávné historie je La-Roche-en-Ardennes, kde se nad řekou tyčí zřícenina La Roche (ve které prý straší bílá paní). Tady můžete nedaleké pivo Rochefort také ochutnat. 

Hvězda na hoře Mardasson 

Ardeny jsou nápadně lesnatý kraj (velmi mi to připomnělo naši Vysočinu – jen s trochu většími stromy a hustšími lesy), který se rozkládá z velké části v Belgii, ale přesahuje i do Francie a Lucemburska. Právě tudy vedl Hitler svůj překvapivý útok do Francie. Jak víme z dějepisu, tehdejší pozornost se upírala jinam a nikdo nečekal, že Němci půjdou přes tuto zalesněnou část. A kde v letech 1939 a 1940 druhá světová válka částečně začala, tam také skončila. Na Vánoce roku 1944 se tady uskutečnil poslední pokus Hitlera zvrátit šíleným činem průběh války. Iracionální útok v Ardenách, který měl prý nakonec skončit německým dobitím Antverp, totiž nikdo nečekal. Deset dní tady od 16. do 26. prosince bránila 101. vzdušná výsadková divize město Bastogne („Perlu Arden“) proti neuvěřitelné přesile Němců. Až následně jim přišel na pomoc generál Patton, který dnes už známý výsledek války dokonal. Čísla o obětech bitvy v Ardenách (Battle of the Bulge) hovoří o 12 000 padlých Němců a 3900 Američanů. Jako vzpomínku na tu dobu tady na Mardassonské hoře postavili monument – 31 metrů dlouhou a 12 metrů vysokou hvězdu popisující dějiny té události, uvádějící jména divizí a jednotlivá jména amerických států (monument oslavuje přátelství mezi Belgií a USA). Každý návštěvník může na tuto betonovou hvězdu vystoupat a podívat se na bronzové mapky bojů. Pod monumentem je potom krypta se třemi oltáři – židovským, katolickým a protestantským. Musím uznat, že při pohledu na opodál stojící rezivějící tank Sherman člověka opravdu zamrazí a (pokud máte divokou fantazii jako já) začnete si představovat, co všechno se na těchto polích asi tak dělo. Nehledě na symboly a významy, kterých je toto místo plné.

Les míru za Bastogne

Pokud ale toho „mražení“ nebudete mít dost, můžete popojet ještě kousek dál za Bastogne. Tady se nachází Les míru, který má z letecké perspektivy vypadat, jako symbol OSN. V lese je na památku bitvy v Ardenách vysázeno 4000 stromů – každá část symbolu je potom tvořena jinými druhy stromů, které mají symbolizovat novou jednotu. Při procházce narazíte u některých stromů jen na jména divizí, u jiných na jména hrdinů, kteří tady padli. Někde jsou dokonce květiny, obrázky a různé symboly. Místo má rozhodně velmi zvláštní ponurou atmosféru. 

No, ale obraťme list, opět musím uznat, že se mi Belgie zjevila ve zcela nových rysech. Zdá se mi, že válečné dějiny se tady hodně prožívají a snad rozumím i proč. Na druhou stranu jsem vděčná za to, že tady z těchto událostí máme již jen monumenty. U těch by koneckonců mělo zůstat. Doufám jen, že až stromy odrostou a z nebe už bude vidět jenom les, zůstane v nás alespoň latentní pocit společné kulturní paměti, střízlivého odstupu a snad i pár elementárních zásad.

 

 

 

Belgie s hvězdičkou*

Brusel v nových souvislostech...

Pokud máte pocit, že se vám v nové zemi dobře žije, že jste se tady již etablovali a v podstatě to nemůže být lepší, pozvěte si návštěvu. Ideálně z Čech a ideálně v podobě vašich oblíbených kamarádů z dětství. Vaše nová skoro-domovina se vám tak ukáže ve zcela novém (a leckdy i mnohem zábavnějším) světle. S drobnou poznámkou, že na konci výletu budete potřebovat číslo na instalatéra, holínky do koupelny a několik dobře sajících hadrů (ucpal se nám odpad)… vřele doporučuji! Očima nestranných pozorovatelů například opětovně zjistíte, že čurající chlapeček je vlastně strašně malý, Atomium je naopak obrovské, čerstvé vafle se rozpadají, belgické pivo je opravdu silné, vařené mušle připomínají to, co připomínají, a v Parlamentáriu propuknete v záchvat smíchu, když si na interaktivní tabuli spletete nápis (zanechaný předchozí českou skupinkou) „mrdat srnky“ s finským pozdravem „nashlednou“. Život je zkrátka někdy neuvěřitelně pestrý. 

Belfort.

K povinným destinacím vedle Bruselu samozřejmě patří také Bruggy. Tady bych doporučila bližší předchozí studii v podobě filmu s Colinem Farrellem v hlavní roli (!!!) „V Bruggách“. My jej sice dopředu neviděli (až na kamaráda), ale po jeho dodatečném zhlédnutí mám neuvěřitelnou chuť vydat se sem znovu. Návštěva Brugg tak jistě dostane zcela nový šmrnc a středověké památky budete prokládat nejednou (no – možná spíš jedinou) hláškou z onoho filmu. Nejdůležitějším místem je samozřejmě hlavní náměstí Markt s obrovskou a krásnou zvonicí Belfort. Tady se odehrává nejen zásadní děj zmíněného snímku, ale i bez vědomosti této kulturní souvislosti si náměstí v kavárničce naproti zvonici opravdu užijete. Zásadní ingredienci tohoto zážitku tvoří samozřejmě belgické pivo Leffe, podzimní sluníčko a pozorování turistů a projíždějících kočárů s koňmi. Nemáte-li strach, že dostanete infarkt, můžete se následně vydat po 366ti schodech na vyhlídku z Belfordu, která za tu námahu a kolektivní funění opravdu stojí. Ocitnete-li se na vyhlídce přesně v celou, rozezvučí se vám přímo nad hlavou zvonkohra se 47mi zvonky. 

Pivo Tripel de Garre z Brugg.

 
Vzhledem k tomu, že jsme do Brugg dorazili dost pozdě, moc jsme toho nestihli. I proto koneckonců doufám, že se sem ještě jednou brzy podívám – vánoční trhy a obrovská ledová plocha mezi středověkými domečky slibují okouzlující zážitek. Nicméně, závěr výletu byl opravdu s hvězdičkou (i ve významu „jen pro dospělé“). Průvodce Lonely Planet nás totiž nemilosrdně nasměroval do hospůdky De Garre, kde vyrábějí exkluzivní pivo Tripel de Garre. Hospůdka je schovaná v uzounké uličce mezi náměstím Markt a Burg a opravdu musím potvrdit, že není lehké jí najít. Jakmile ji však objevíte, už se odtud nehnete. Tamější veselá atmosféra společně s debatou s pobavenou místní omladinou vás nejen zaručeně udrží na místě minimálně následující dvě hodiny, ale navíc vám potvrdí všechna vaše dosavadní podezření, že Češi a Belgičani si jsou opravdu velice blízcí (a mimo jiné zjistíte, že místní mají raději Gent než Bruggy!). Dokonalou belgickou tečkou pak pro naši českou návštěvu byla ovšem nevyhnutelná zpáteční cesta do Tongerenu přes nechvalně známou vesničku Sint-Truiden, které se kvůli velkému množství dívek ve výkladních skříních přezdívá „Malý Amsterdam“. Nutno dodat, že rozměry „Malého Amsterdamu“ si člověk plně uvědomí až teprve v noci, kdy se nenápadné domky ve dne šedivé průměrné vesničky rozsvítí růžovými neony. Jak říkám, naše nová skoro-domovina se nám představila ve zcela novém světle (naštěstí se ale tahle turistická atrakce obešla bez ochutnávky).

Všechno výše - výhled z Belfortu na Bruggy.

Za všechny fotky velké díky kamarádovi Johnymu;-)