11 nejujetějších a nejsuprovějších (nejen vánočních) věcí v Belgii a okolí

Belgie a přilehlé okolí skýtá, zvláště před Vánoci, mnoho námětů na blog a k přemýšlení. Proto jsem se rozhodla sestavit z nejčerstvějších střípků mého belgického světa žebříček nejujetějších a nejsuprovější věcí, které mi tady v poslední době zkřížily cestu. Metodologie je sice trochu vágní, stejně jako vzorek, ale alespoň se mi podařilo to všechno úspěšně natlačit do jednoho článku… tak hezkou zábavu:-)

Stupeň „ujetosti“: znamená, že uvedený jev autorka tohoto blogu v době jeho objevení shledává divným, netradičním, zvláštním nebo více či méně ujetým. Toto hodnocení leckdy bývá spojeno s různě velkým prožitkem kulturního šoku, vzrušení, nadšení a jiného projevu z objevení dosud nepoznaného.

0 – 10

Stupeň „suprovosti“: stupeň suprovosti může i nemusí být přímo úměrný stupni ujetosti. Stupeň suprovosti označuje stupeň nadšení, které uvedený jev v době jeho objevení v autorce tohoto blogu vyvolal – bez ohledu na reakce okolí, patřičnost či následky.

0 – 10

1. Obrovskej lyžařskej mrazák v Landgraafu:  Naprosto geniální záležitost. Prostě sjezdovka v Holandsku v obrovským mrazáku. Při první návštěvě budete naprosto v šoku. Budou se ve vás mísit pocity odsouzení z nepatřičné marnivosti Zápaďáků spolu s nadšením, že mohl někdo přijít s takhle šíleným nápadem (a zrealizovat jej!!). Vaše rozporuplné pocity budou podtrženy ve chvíli, kdy poprvé vážně usednete na sedačkovou lanovku, necháte se vyvézt „nahoru“ (mezitím minete pod skluznicemi vašich lyží druhou hospodu „na svahu“) a následně se docela slušně sklouznete na cca 600 metrů dlouhé sjezdovce. Po třetí jízdě budete stále potřebovat štípanec.

Stupeň „ujetosti“: 10

Stupeň „suprovosti“: 8 (1 bod dolů za lyžařskej zážitek, ten od toho nečekejte; 1 bod dolů za hladovějící děti v Africe)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2. Kouzelné ruiny Abbey des Villers: Nádherné ruiny cisterciáckého opatství, jejichž procházení budete zaručeně prokládat několika hlasitými „waaau“. Založeno ve 12. století, Abbey des Villers čítalo v dobách svého největšího rozkvětu více než 100 mnichů a 300 noviců. Opuštěno bylo v roce 1796, když ho francouzská revoluční administrativa zavřela a nechala jej lidem zpustošit na materiály. Hřebíčkem do pomyslné rakve tohoto opatství byla ještě stavba železnice a silnice, které vedou takřka napříč ruinami. Jejich konzervace začala naplno až v roce 1984. Trosky katedrály s křížovou klenbou (a dalších staveb) prorostlé do morku kamene břečťanem a lišejníkem nejen váš foťák rozhodně nenechají na pokoji.

Stupeň „ujetosti“: 8 (nádherně zpustošená památka – trochu cynicky by se dalo říct, že kdyby zůstala „vcelku“ asi by tak zajímavá nebyla)

Stupeň „suprovosti“: 9 (ruiny podněcují fantazii a body plus za obrázky, které zájemcům rekonstruují, jak to tady asi vypadalo)

3. Delirium Tremens – bruselská pivní hospoda v Guinessově knize rekordů: Párkrát už jsem o tento podnik zavadila. To, že tady mají nacpáno a u několika barů si můžete vybrat oblíbené pivo z pěkně tlustého menu, to jsem věděla. Ale že mají dokonce zápis v Guinessově knize rekordů z roku 2004 za nejvíce druhů piv v jedné hospodě, na to jsem přišla až nedávno. V současné době prý hospoda oplývá skoro 2500 druhy z 60ti zemí světa! Nejslavnější je pochopitelně „Delirium Tremens“ s růžovým slonem (toho zaručeně uvidíte, když jich vypijete víc jak šest). Mimochodem, kousíček od této hospody najdete bruselskou čůrající holčičku (tu sochu). Myslím, že název místa naprosto odpovídá atmosféře.

Stupeň „ujetosti“: 8 (takový malý pivní Babylon s fantasmagorickými prvky)

Stupeň „suprovosti“: 8 (body dolů za fronty u baru a hysterické pivní scény na WC)

4. Vetešnické trhy v Tongerenu: Tak tomuhle budu muset přijít na kloub. Vetešárny tady milují. Jsou jimi přímo posedlí. V Tongerenu jsem šla první adventní víkend shánět věnec. Nepochodila jsem. Jediné, s čím jsem domů přišla, byl vytřeštěný výraz z nepřeberného množství harampádí, co se povaluje na hlavní ulici a všech přilehlých parkovištích (a z Belgičanů neváhajících utratit za cetky majlant). Opravdu jsem se snažila. Ale fakt mi to nešlo. Obdivuju lidi, co tohle dokáží. Ze starých věcí dokonale sestavit nové. Dát jim punc a význam. Nikoli pocit zbytečnosti. Já tohle neumím. Nějak mi v hlavě pořád nesourodě visela umělá prsa, přilba pro kosmonauta, krokodýlí kůže s hlavou koně a variace křesťanských obrázků. Až přijedu do ČR, vyberu na chatě stodolu a udělám si z toho tady business!

Stupeň „ujetosti“: 10 (za naprosto neuvěřitelné věci, co jsem tam viděla, místy hraničící s obludáriem)

Stupeň „suprovosti“: 5 (body plus za kouzelný domeček pro panenky a růžové barokní křeslo – to bych si možná odnesla)

5. Vánoční trhy v Maastrichtu a v Aachenu: Ačkoliv v jiných státech, tyhle dvě města máme relativně nedaleko. Tamější vánoční trhy jsou navíc vyhlášené. V Aachenu se na této pověsti podílí místní typický perník a bonbóny, v Maastrichtu zase hraje hlavní roli zábava v podobě ruského kola a 800 m2 velké ledové plochy uprostřed náměstí. Tip na perfektní výlet!

Stupeň „ujetosti“: 7 (body dolů za modřiny a bolavá záda z bruslení; body nahoru za světýlka a umělý strom uprostřed kluziště)

Stupeň „suprovosti“: 8 (za vánoční atmosféru, která vás donutí si komerční stránku Vánoc poprvé v životě naprosto bezostyšně užít a ještě se tím pochlubit)

6. Oblíbená hospoda v Durbuy a sousední vetešárna: Nejmenší město na světě leží v Belgii. A jestli chcete vědět, jak se snoubí odpadky, středověk, design a umění, zamiřte sem. Jméno hospody nevím, ale snadno ji najdete. Večer se odtud line hudba 30. let a ze sousední vetešárny (předpokládám stejný majitel) vás ozáří boží světlo. Pokud si nekoupíte lucernu, můžete si za ušetřené peníze posedět u pivka vedle v hospodě na vytuněném (bývalém) barelu (asi od nafty).

Stupeň „ujetosti“: 6 (zase tak moc ujetý to není, je to prostě skvěle vystajlovaná hospoda)

Stupeň „suprovosti“: 8 (1 bod dolů za malej prostor; 1 bod dolů za nepřenositelnost zážitku)

  

7. Mušle u Leona v bruselské „žrací uličce“: Údajně vyhlášený podnik, ve kterém je rušno, hlučno a pekelně hybno (naštěstí ne na talíři). Místní mušle jsou opravdu vynikající. A mimochodem jsem nedávno zjistila, že můj způsob zápasení s mušlemi s vidličkou, je docela nuda. Profíci jedí mušle za pomocí jiné mušle a vidličku vůbec nepotřebují. Jinak bruselskou hlučnou „žrací uličku“ s venkovními lákači a vyvolávači najdete pod označením Rue des Bouchers a začíná přibližně uprostřed krásné galerie St. Hubert (nejstarší nákupní galerie v Evropě).

Stupeň „ujetosti“: 5 (body navíc za zelené a bílé kachlíky po obvodu celé restaurace a promyšlenou komplikovanost prostoru, připomínající rozkládací ruskou martiošku)

Stupeň „suprovosti“: 7 (body navíc za jídlo, body dolů za přecpanost)

  

8. Solidarita s nemocnými AIDS v Bruselu: Na Bruselu se mi vždycky líbily komiksové zdi a vůbec otevřenost pouličnímu kreslení (ovšem tady je opravdu na co se dívat). Kousek od Grand Place vyrostla obrovská zeď, která sem tam něco sděluje. Naposledy tady maloval jistý Denis Meyers, pokud jste ho na konci listopadu vyfotili při práci a fotku poslali na určitou adresu, mohli jste být zapsáni coby „co-directoři“ díla. Pěkná akce, při které se každý sdílející stává spoluautorem neopakovatelného.

Stupeň „ujetosti“: 6 (prostě pěkný nápad, body navíc dávám za nepřehlédnutelnou plošinu, jejíž volba mi připadala, jako promyšlená součást celého dojmu)

Stupeň „suprovosti“: 5 (na jednu stranu je to zajímavý způsob sdělování a upozorňování na vážný problém, na druhou to zavání trochu podbízením, které celé to téma trochu zastiňuje)

Starý známý Max svoje vafle prodává i na pouti:-) Tahle rodina z Gentu údajně prý vynalezla bruselské vafle!

9. Francouzsky mluvící vlámské město Tournai, kulturní město Mons a belgické Vánoce: Tournai je jedno z nejkrásnějších měst Belgie oslavující románskou a gotickou architekturu především v podobě katerdály Notre Dame a nejstarší zvonice v Belgii (obojí v UNESCO). Lokální jazyk v Tournai je „tournaiština“ – dialekt francouzštiny. Jestli název města nějak souvisí s naším slovem „turnaj“ se mi zatím nepodařilo zjistit. Mons je podobně pěkné město relativně nedaleko. Známé je především základnou NATO a společně s Plzní bude v roce 2015 evropským městem kultury. V době naší návštěvy na hlavním (krásném) náměstí „řádily“ kolotoče. V Belgii se totiž Vánoce vskutku prožívají a to po celý prosinec. Mimochodem jsme tady potkali Mikuláše a já jsem začala zuřivě Googlovat, jestli se mi to nezdálo. A skutečně! Ve Valonsku dětem 5. prosince naděluje Saint Nicolas, ve Vlámsku zase Sinterklaas. Zlobivé děti pak Černý Petr odveze do Španělska.

Stupeň „ujetosti“: 4 (za popletenost jazyků, povědomý název a Černého Petra)

Stupeň „suprovosti“: 6 (za architekturu, vafle na náměstí, Mikuláše a zapadající slunce osvětlující katedrálu)

  

10. Lví mohyla u Waterloo: Upřímně, čekala jsem větší pompu. Waterloo vlastně není ničím dnes moc zajímavé. Po dějinném vzrušení se tady slehla zem. Toto „vzrušení“ připomíná snad jen lví mohyla, která se zvedá na poli u městečka a ční do širokého okolí. Mohyla je vysoká 46 metrů a na délku měří 169 metrů. Postavená byla v roce 1826, jedenáct jet po drtivé porážce Napoleona v těchto místech. Pamětní cedule kousek od ní hovoří o krvavém zápasu 300 000 mužů ze sedmi zemí světa. Lev na vrcholu mohyly prý váží skoro tři tuny a byl ukut z děl a dělových koulí nepřítele (jak poetické). Docela mne v této souvislosti pobavila i věta na wikipedii: „Vzhledem ke své definitivnosti pro Napoleona a jeho sto dní trvající císařství se městečko Waterloo, v jehož blízkosti se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu s negativními důsledky či jakékoliv fatální selhání.”

Stupeň „ujetosti“: 3 (potřebujete velkou dávku představivosti a informací)

Stupeň „suprovosti“: 5 (když si představíte, co všechno se tady asi tak dělo a přečtete si legendu o lvovi)

 

11. Starodávný kostel sv. Gertrudy v Nivelles: Kostel z 11. století je nejkrásnější románskou památkou v Belgii. Jeho románská krypta je prý největší svého druhu v Evropě. Nevím přesně proč, ale románský sloh mám ráda. Asi proto, že mi připadá takový záhadný, zaprášený, opředený mýty a zkresleními. Přibližně od 15. století odbíjí na jedné z věží čas dvoumetrová zlatá soška, které se říká „Jean de Nivelles“.

Stupeň „ujetosti“: 2 (hledat ujetosti by se tady asi nehodilo; 2 body za podivuhodný příběh svaté Gertrudy)

Stupeň „suprovosti“: 5 (starodávná románská architektura a všudypřítomné svíčky)

Válka a pivo v Ardenách.

Už při studování materiálů na cestu mi bylo naprosto jasné, že další příspěvek na blog rozhodně nebude patřit mezi ty „holčičí“.  Minulý víkend jsme si totiž dali za cíl Ardeny. Ano, to je to místo, kde se na konci druhé světové války odehrála slavná bitva v Ardenách, a kde se vás neodvratně zmocní lehký pocit povědomé úzkosti a tak trochu i smutku nad tím, že bylo civilizované lidstvo schopno ve svých moderních dějinách započít něco tak šíleného… což vás pak v myšlenkách dožene k hodnocení současného stavu světa… a musíte se zase rychle vrátit k foťáku, abyste rozporuplné pocity zahnali. Anebo se chopit dobře vychlazené lahve premiérového belgického piva!
 

Pivo La Chouffe

V oblasti Arden totiž sídlí několik slavných pivovarů a tak – když už jsme u války – pojďme k tomu na začátek přimíchat ještě jednu nevyhnutelnou (a typicky maskulinně-belgickou) ingredienci: prvotřídní pivo. V Belgii se prý vaří více než tisíc druhů piv. Každé má svoji vlastní sklenici, která má zdůraznit jeho výjimečnou chuť. Nalévání z lahví je tady rituál a nikde se vám nestane (jako v českých hospodách), že vám pivo nalijí do sklenice jiné značky. Pivo tady také vaří téměř každá větší vesnice anebo (pozor!) klášter trapistů. Mezi nejoblíbenější značky patří Leffe, Duvel, Jupiler, Grimbregen, Tripel Karmeliet, La Chouffe a mnoho dalších. Piva se tady dělí na spoustu druhů: trapistické (které dělají mniši) má 6 – 12% alkoholu, tzv. lambik je zase pivo šumivé, do kategorie zlatavých piv ale patří například Duvel, pak je tu klášterní Leffe, červené pivo Vlaams Rood anebo staré hnědé pivo Oud Bruin. My jsme na naší cestě navštívili La Chouffe – sympatický pivovar v Ardenách, který má ve znaku elfa. Mimochodem pověstmi o elfech a goblinech je tento kraj prý protkaný. Ostatně i hospůdky v této vesničce jsou laděné do „trpaslíkova“ – vřele doporučuji všem milovníkům zahradních sádrových trpaslíků! Tady si určitě podávají dveře. Méně rozvernou návštěvou je pak Rochefort – opatství kousek od stejnojmenného města, kde pivo vaří opravdoví mniši (jednoho jsme viděli – venčil psa). Pokud už budete mimochodem bloumat v této lokalitě, určitě pěkným zážitkem s leskem starodávné historie je La-Roche-en-Ardennes, kde se nad řekou tyčí zřícenina La Roche (ve které prý straší bílá paní). Tady můžete nedaleké pivo Rochefort také ochutnat. 

Hvězda na hoře Mardasson 

Ardeny jsou nápadně lesnatý kraj (velmi mi to připomnělo naši Vysočinu – jen s trochu většími stromy a hustšími lesy), který se rozkládá z velké části v Belgii, ale přesahuje i do Francie a Lucemburska. Právě tudy vedl Hitler svůj překvapivý útok do Francie. Jak víme z dějepisu, tehdejší pozornost se upírala jinam a nikdo nečekal, že Němci půjdou přes tuto zalesněnou část. A kde v letech 1939 a 1940 druhá světová válka částečně začala, tam také skončila. Na Vánoce roku 1944 se tady uskutečnil poslední pokus Hitlera zvrátit šíleným činem průběh války. Iracionální útok v Ardenách, který měl prý nakonec skončit německým dobitím Antverp, totiž nikdo nečekal. Deset dní tady od 16. do 26. prosince bránila 101. vzdušná výsadková divize město Bastogne („Perlu Arden“) proti neuvěřitelné přesile Němců. Až následně jim přišel na pomoc generál Patton, který dnes už známý výsledek války dokonal. Čísla o obětech bitvy v Ardenách (Battle of the Bulge) hovoří o 12 000 padlých Němců a 3900 Američanů. Jako vzpomínku na tu dobu tady na Mardassonské hoře postavili monument – 31 metrů dlouhou a 12 metrů vysokou hvězdu popisující dějiny té události, uvádějící jména divizí a jednotlivá jména amerických států (monument oslavuje přátelství mezi Belgií a USA). Každý návštěvník může na tuto betonovou hvězdu vystoupat a podívat se na bronzové mapky bojů. Pod monumentem je potom krypta se třemi oltáři – židovským, katolickým a protestantským. Musím uznat, že při pohledu na opodál stojící rezivějící tank Sherman člověka opravdu zamrazí a (pokud máte divokou fantazii jako já) začnete si představovat, co všechno se na těchto polích asi tak dělo. Nehledě na symboly a významy, kterých je toto místo plné.

Les míru za Bastogne

Pokud ale toho „mražení“ nebudete mít dost, můžete popojet ještě kousek dál za Bastogne. Tady se nachází Les míru, který má z letecké perspektivy vypadat, jako symbol OSN. V lese je na památku bitvy v Ardenách vysázeno 4000 stromů – každá část symbolu je potom tvořena jinými druhy stromů, které mají symbolizovat novou jednotu. Při procházce narazíte u některých stromů jen na jména divizí, u jiných na jména hrdinů, kteří tady padli. Někde jsou dokonce květiny, obrázky a různé symboly. Místo má rozhodně velmi zvláštní ponurou atmosféru. 

No, ale obraťme list, opět musím uznat, že se mi Belgie zjevila ve zcela nových rysech. Zdá se mi, že válečné dějiny se tady hodně prožívají a snad rozumím i proč. Na druhou stranu jsem vděčná za to, že tady z těchto událostí máme již jen monumenty. U těch by koneckonců mělo zůstat. Doufám jen, že až stromy odrostou a z nebe už bude vidět jenom les, zůstane v nás alespoň latentní pocit společné kulturní paměti, střízlivého odstupu a snad i pár elementárních zásad.