Na konci školního roku.

Konec školního roku má v každé zemi zvláštní kouzlo. Zatímco Češi odjíždějí okupovat Chorvatsko, Holanďané odjíždějí okupovat dálnice. Jakékoli, kdekoli (v oblasti západní Evropy) a ideálně v karavanu. Jejich láska k tomuto způsobu cestování je dokonce tak věhlasná, že dala vzniknout mnoha vtipům ze strany početné přistěhovalecké menšiny. Ta v době prázdnin aspiruje na většinu, za což vděčí zejména přílivu mladých Francouzů, u kterých se prý v létě projevuje zvýšená slabost pro amsterdamské květinové trhy.

Národní exodus se přelévá i do Belgie, kde zatím nepotřebovali upravit školní osnovy tak, aby děti v karavanech mohly odcestovat postupně.

V Bruselu vládne relativní klid. Po červencovém plenárním zasedání to v Evropském parlamentu vypadá, jako by právě všichni dostali vysvědčení a konečně odjížděli na léto k babičce. Někoho čeká předtím doma výprask, jiného rodiče vezmou na zmrzlinový pohár. Reparáty se skládají od konce srpna. Pro mnohé účastníky jsou to prázdniny poslední, což vnáší do více či méně upřímného chodbového loučení jakýsi melancholický moment. A taky trochu komiky. Je to zvláštní svět, tady v těch lavicích.

A tak opět po roce opouštím vylidněné velkoměsto, v metru hraje zase ta vážná hudba a já si říkám, že mi ten ruch bude chybět. Ještě štěstí, že mi doma nakázali přivést z Beneluxu pár tulipánových cibulí.

Tak hezké léto!