V Belgii letos prožívají údajně nejkrutější zimu za posledních několik let. Napadl tady sníh – a co víc, udržel se! A dokonce se na něm dá sáňkovat. Zpočátku až posvátná organizovaná procesí malých sáňkařů k nedalekému kopečku (jedinému v širém okolí) vystřídala ležérní ignorance, ve stylu jakože „je to přece jasný, že nám tady padá sníh“. Bohužel, na postoje lidí zdaleka nezareagovali silničáři. Ti zarytě (nebo spíš nezarytě) nechávají nejrychlejší jízdní pruh na belgických dálnicích zavátý – a to i několik „dní poté“. Některé scénáře jsou zkrátka univerzální.
Teď už je naštěstí po všem. Venku sice nadále zuří arktických nula stupňů, ale už alespoň vykukuje sluníčko a my si doma pohráváme s myšlenkou, že ten přímotop nakonec přece jenom vypneme. Možná sundáme i deku z okna! Mimochodem „deka v okně“ jest nezbytným doplňkem nejedné belgické domácnosti. Cihlové domky prý upouštějí až 60 % tepla (zmínil se nedávno ve dvěřích pobaveně údržbář).
Sněhová kalamita postihla koncem minulého týdne i Holandsko. A tak jsme se rozhodli, že se vypravíme k moři (práh bolesti se tady nebezpečně snižuje). Vlastně jsme původně měli namířeno někam úplně jinam – z městečka Bergen op Zoom jsme se chtěli vydat do Bredy. Ale když jsme si uvědomili, je jsme vlastně dojeli až k úpatí prvního holandského poloostrova Walcheren, nemohli jsme odolat pokušení jet se na zasněženou pláž podívat. Vyzvaly nás k tomu i zaváté kavárničky na hlavním náměstí v Bergen op Zoom a stateční Holanďané i na ledu jezdící na kolech. Jak to asi vypadá u moře? V roli „kokosů na sněhu“ nebo spíš „sněhuláků na pláži“ jsme tu teď byli my.
Při jízdě po holandské placce ve výšce 10 m pod mořem se člověk nemůže ubránit katastrofickým představám, jak by to asi vypadalo, kdyby právě přišla vlna tsunami. Hradba vody by se valila přes silnici, brala by s sebou benzínky, ovce, koně, dřevěné domečky a větrné mlýny. Nebylo by nic, co by jí stálo v cestě. Brr. Naštěstí Holanďané s živly bojovat umí. Jejich vodní díla patří údajně k nejpropracovanějším na světě.
Za návštěvu na poloostrově Walcheren mimo jiné jistě stojí vesnička Yerseke, největší centrum pěstování mušlí a ústřic v Holandsku. Za vichru a sněhu je to skoro až k nevíře. Těžko říct, co tady teď působí nepatřičněji. Jestli hromady mušlí pod sněhem nebo místní recesistická hospoda se sjezdovými lyžemi u vchodu. U brány do sympatického městečka Veere nás zase přivítal pohádkový bílý větrný mlýn. Pasoucí se ovce na zasněženém poli pod ním mají v těchto dnech výhodu dokonalého maskování.
Cíl naší cesty, nejstarší přímořské letovisko na poloostrově, Domburg, působí pod sněhem skoro až komicky. K parkovišti u bílé pláže se koncem března místní na letních gumách nedostanou, zavátý je obchod se surfařským vybavením i zapomenuté kolo v ulici. Na pláži je ale plno. Spoustu lidí vyrazilo si tu zimní atrakci užít. Bílý prášek se přirozeně mísí s písečným béžovým, až má člověk pocit, že tady sypký sníh bude i v létě. Ovšem s tím rozdílem, že horký čaj z termosky na plážové houpačce nejspíš už nebude chutnat tak dobře, jako teď.
 |
| Bergen op Zoom |
 |
| Yerseke |
 |
| Veere |
 |
| Pláž v Domburgu |
