Chuť pralinek: ledna 2013

Gotická věž baziliky v Tongerenu.

Římané, World Wide Web (www) a bleší trh. Jak to spolu souvisí? Jestli věříte na energie, paradoxy a teorie mávnutí motýlích křídel, pak vás souvislosti asi nezaskočí. Pokud nikoli, budete překvapeni. Společným jmenovatelem je Tongeren. Nejstarší město Belgie, ve kterém už deset měsíců bydlím. Právě tady v roce 10 před Kristem založili Římané jedno z nejstarších evropských měst. Město římské, Aduatuca Tungrorum, které mělo vlastní fórum, lázně i chrámy jednotlivých božstev. A já teprve o tomto víkendu zjistím, že to, po čem dvakrát týdně běhám, není obyčejná lesní stezka, ale bývalý římský akvadukt! Bez ohledu na hranice, i tady platí, že pod svícnem je největší tma. Při zadání Tongerenu do Wikipedie na mě jen tak mimochodem vypadne, že tady se narodil spoluzakladatel www, jistý Robert Cailliau. A při návštěvě stránek www.tongeren.be zjišťuji, že to harampádí, co se povaluje každou neděli na ulicích, je údajně největší bleší trh v Belgii. Bez okolků mohu konstatovat, že žiju v jednom z nejzajímavějších zdejších měst (a dosud jsem o tom neměla ani ponětí).

Neandrtálci podle Gallo-Roman Muzeum v Tongerenu.

„To, co následuje, je vždy ve vztahu k tomu, co bylo předtím,“ pokouší se mi to celé vysvětlit citát Marca Aurelia nad vchodem do Gallo-Roman Museum, kam se vydávám sbírat první informace o historii města. Poněkud symbolicky se supermoderní muzeum nachází v těsném sousedství hlavní městské dominanty, starodávné baziliky ze 13. století, kde dlí slavná socha panny Marie, kterou tady jednou za sedm let v obrovském procesí korunují. Dvě budovy historie dělí mnoho staletí a má-li být jedna následkem druhé, pak je tu informační propast značně hluboká. Anebo není? Bazilika je domovem nejbohatší sbírky náboženského umění v Belgii. Muzeum bylo v roce 2011 oceněno jako nejlepší v Evropě. Více než 60 metrů vysoká gotická věž baziliky stojí na místě s nejrozsáhlejšími římskými vykopávkami. Muzeum jejich příběh prostřednictvím nejmodernějších technologií, designu a simulací poutavě vypráví.

Tongeren musel mít kdysi i vlastní fórum!

V Gallo-Roman Muzeum vás provedou místní historií od neandrtálců až po Římany. V přízemí se dovíte, že tělo neandrtálce vypadalo trochu jinak, než to naše. Že šlo o zcela odlišný druh člověka. Že měl třeba jinak vystavěný nos, který filtroval ledový vzduch a chránil plíce před útokem zimy z okolí. Celé je to odprezentované na poměrně nemilosrdně vykuchané figuríně hned v přízemí, okolo které děti strachuplně odbíhají. Ale to je jediný šok, který tady zažijete. Pak už se můžete nerušeně seznamovat s nástroji, které neandrtálci a lidé po nich používali. Můžete si je osahat a podívat se na jejich výrobu. Pokusit se vyřešit záhadu zmizení neandrtálců a prohlédnout si mapky osídlení. V dalším patře se dovídáte, že oblast Tongerenu později obývali Eburonci, poměrně vyspělý kmen farmářů, jejichž král Ambriorix se v roce 58 před Kristem vzbouřil proti Římanům. Jeho sochu je možné si prohlédnout mimochodem také na hlavním tongerenském náměstí. Pro Julia Caesara bylo tehdy nepochopitelné, že Eburonci nosí kalhoty a považoval je za proradné divochy. V posledním patře se pak před vámi doslova otevřou brány římského Tongerenu. Slavného města Aduatuca Tungrorum, které začalo vzkvétat za císaře Tiberia v letech 14 až 37 po Kristu. V roce 150 už čítalo dokonce až 8 000 obyvatel, mělo vlastní fórum, typické římské lázně a chrámy, 4,5 km dlouhé hradby a rozsáhlé akvadukty. Lokální kultura se také dost lišila oproti té běžné, Galské. Místní obyvatelé, snad potomci Eburonců, snad příslušníci kmene Tungri, podle kterého město dostalo svůj název, mísili tradiční zvyky se zvyky Římanů. Přejímali jejich způsob bydlení a středomořskou architekturu, jejíž pozůstatky zde byly rovněž nalezeny. Pozoruhodnou prohlídku zakončuje ukázka pohřebních ceremonií a vy si tak trochu ve stejném duchu přejete, aby cesta historií ještě neskončila.

Obyčejná hora? Ne, pozůstatky opravdického akvaduktu!

A skončit vlastně ani nemusí. To, co se člověk dověděl v muzeu, může jít okamžitě otestovat do terénu. Naučná stezka okolo Tongerenu vás protáhne nádhernou krajinou podél římské zdi ze 2. století, která kdysi až do výšky 6ti metrů obepínala město. Projdete se po bývalém akvaduktu, jehož pozůstatky jsou údajně nejzachovalejší v Evropě. Anebo se můžete pokochat vyhlídkou na město a na zámeček Arnolda van Betu, kterému místní přezdívají „Betho“. Současné budovy zámečku pochází ze 17. století, paradoxně z doby kdy město vypálila vojska Ludvíka XIV. Z této tragédie se mimochodem Tongeren už nikdy plně nevzpamatoval. Možná proto jsou místní tak přimknuti k historii. Už 30 let se každou neděli do nejstaršího města Belgie sjíždí více než 350 obchodníků s veteší, aby se účastnili největšího zdejšího blešího trhu. Náhoda? Nevím, ale po všech těchto zjištěních mohu konstatovat, že i já začínám mít vůči tomuto sportu trochu shovívavější postoj. Ze zdánlivě průměrného městečka se překvapivě vyklubalo jedno z nejzajímavějších belgických měst. Jestliže je náš svět následkem světů přešlých, kolik věcí a míst, okolo kterých denně nevědomky chodíme, se pyšní napínavými příběhy, strastiplnou historií a neuvěřitelnými souvislostmi?