Chlupaté krávy a daně.

Co je tohle za zvířátko?

Poslední dva dny přemýšlím, jestli mám svůj další příspěvek zaměřit na velké chlupaté krávy, co se pasou mezi dunami nedaleko Amsterdamu, nebo na tongerenský finanční úřad. Obojí je stejně překvapivé, jako fascinující. V obojím případě je do příběhu zapojeno setkání s něčím nečekaným. V prvním případě hraje roli nečekaného velká chlupatá kráva (možná to byl i bizon), v druhém na scénu nečekaně vstupuji já. Zjistila jsem totiž, že jsem úkaz. Nebo že by úkazem byl belgický daňový systém? Každopádně jsem pochopila, že jsou tady tři úrovně zdanění. Daně městské, regionální a státní. Hurá! I přesto, že jsem poměrně oprávněně čekala, že se mě tato nemilá povinnost vyhne, budu muset přiznání ve vlámštině nakonec přece jenom alespoň vyplnit. Největší zážitek mám ovšem z pohovoru. Možná si fešný úředník chtěl ukrátit nudné odpoledne, ale měla jsem s ním vlastní appointment, na kterém jsme detailně rozebírali, co že to tady vlastně dělám a proč. Nebýt krátké odbočky k cyklistovi Zdenku Štybarovi (Jágr mi tady v jednání byl k ničemu), možná bych napříště musela dokládat i velikost svého spodního prádla. Ale alespoň musím ocenit, že chlapík byl opravdu milý a jakousi smlouvu mezi Belgií a Českou republikou nehledal v kolonce Čečensko.

Mimochodem, na ty velké chlupaté krávy jsme narazili v oblasti Bloemendaal aan Zee, kde je nádherný přírodní park. Ačkoli jsem tomu v prvním okamžiku nevěřila (a nebyla jsem sama), nakonec se ukázalo, že nehybná zvířata přece jen nejsou vycpaná a jejich ocas není na elektriku. Z hlediska fauny a flóry pak stojí určitě za návštěvu nejbližší holandský ostrov Texel, kde žije víc ovcí než lidí. Pokud se navíc na trajektu dobrovolně vzdáte části své porce hranolek, zažijete pravý rackovitý nálet! Jó, takhle vypadá výběr daní podle přírody.

 

Racci na trajektu na ostrov Texel.

Texel - prý tady žije víc ovcí, než lidí:-)

 

Střípky z Holandska.

Téměř celá západní Evropa je postavená z červených cihel. Všimli jste si toho někdy? Od části Německa, přes Nizozemsko, Belgii, část Francie, Británie a Irska… všechno je to z cihel. Nejde přitom jen o pozůstatek minulosti. Nové červeno-oranžové domky se staví dál. Někdy je to estetické, jindy to v očích našince spíš vypadá, jako by někdo neměl na omítku. Původ lásky k odhaleným zdem je mi záhadou. Jedno je však jisté – omítnuté domky platí za celebrity. A to dokonce za takové, kterým je potřeba vyčlenit kolonku „náš tip“ v nejednom průvodci. Čímž se dostávám k roztomilému nizozemskému městečku Thorn nedaleko belgických hranic. Skupinka bílých domků s poměrně zajímavou historií si svůj vzhled v dnešní době přebujelé sebeprezentace vzala jako „projekt“. Vedle sněhobílých fasád tak na návštěvníky v městečku čeká i celá řada účelových hospůdek a obchodů s dekorativními předměty. Obyvatelé města se rovněž stylu přizpůsobili. Zápraží domů jsou přehlídkou elegance a působivé estetiky, kterou stojí za to napodobit. Žel bohu, v mém případě snad jen uschlými květinami na balkóně.

Městečko Thorn

Někde jsem četla, že v Holandsku je třikrát více kol, než lidí. Tomu bych docela i věřila. A také nikde jinde na světě nenajdete místo, kde by jízdnímu kolu bylo věnováno celé národní muzeum. 250 historických exemplářů na dvou až třech kolech je vystaveno v Nationaal Fietsmuseum Velorama ve městě Nijmegenu. Českého návštěvníka určitě zaujme, že zde mají i velocipéd jakéhosi Kohouta ze Smíchova. Nostalgické reklamožrouty zase potěší PR článek z amerického časopisu propagující kolo se zabudovaným rádiem. Na srdci obzvláště zahřejí věty jako: „Suddenly, he’s the most popular kid on the street – and no wonder. He owns the newest finest bike in town.“ nebo: „Hop on yourself. Ride it away. Tune in programs while you ride. This is a ride you will always remember. On the top of a bike that’s on top of them all.“ s vyvrcholením: „But only one in ten thousand will have a Radiobike this Christmas. So the smart boy, or his dad, will call a Huffy dealer or write The Huffman Manufacturing for catalog and dealer’s name, today.“ Velice vtipná je i výstavka předchůdců kolečkových bruslí, které si lze představit jako malá jízdní kola přilepená k podrážkám bot. V kontextu tohoto objevu se naše staré in-liny jeví jako poměrně vydařené retro.

Nationaal Fietsmuseum Velorama

Holanďané jsou praktičtí lidé. Žádný nevyužitý kostel nezůstane na zmar. Zatímco v některých jsou galerie, hotely či obchody s knihami, v jiných se zase hodí zabudovat příležitostnou hospodu či taneční parket. V Arnhemu to dotáhli do dokonalosti. Při rekonstrukci trojlodního chrámu Eusebiuskerku byl do čelní věže vpraven prosklený výtah, kterým se návštěvníci mohou nechat vyvézt až na vrchol, kde se otevírá působivý výhled na město. Zbytek chrámu je vybaven poměrně střízlivě. Snad proto, že nepříliš střízliví mohou být i jeho noční návštěvníci. To ostatně napovídají nejen dva výčepy v bočních lodích, ale i několik upoutávek na párty u vchodu.

Eusebiuskerk

Skanzen z přelomu 18. a 19. století nedaleko Arnhemu není návštěvou na hodinu. Když si to však těsně před zavíračkou střihnete, dostanete slevu. Ovšem, musíte počítat s tím, že vám ani historická tramvaj nebude stačit, abyste si to všechno stihli prohlédnout.

Skanzen

Národní park De Hoge Veluwe je okouzlujícím místem, kde ve volné přírodě žije mnoho druhů různé zvěře. Projíždět se tady zájemci mohou na kole, dvoukole či na koni. Fascinující je zejména různorodost krajiny – od jehličnatých lesů, až po travnaté pláně a písečné duny. Jízda na „tandemu“ je pak dokonalým testem odolnosti jakéhokoli vztahu (zvlášť, když předek chce jet dolů a zadek nahoru).

Národní park

Květinový průvod v Holandsku se mezi městy Leiden a Haarlem koná každý rok na konci dubna. Je to nádherná podívaná. Pevné nervy budou potřebovat řidiči, alergici a alternativní odpůrci davových akcí.

Květinový průvod