Chuť pralinek: Jak babička vařila čokoládu…

Servírování čokolády v "muzeu"

Dřevěné schody, vrzající podlaha, porcelánové nádobí a zrezivělé koloniální krabičky s výjevy z dalekých krajin. Do toho občas nějaký ten režný pytel s nápisem „Cocoa“ a všudypřítomná vůně právě otevřené bonboniéry. Nebýt vstupného a zdánlivé nepřítomnosti pavučin, aspirovalo by bruselské muzeum čokolády na první cenu mezi návštěvami na půdě u babičky. Skrčené jen pár kroků od honosného náměstí Grand Place nabízí tohle místo zvláštní rozporuplnou atmosféru. Vedle upřímné snahy pochopit a něco nového se dovědět, bojuje návštěvník po celou dobu expozice s nutkáním zlomit tady nad tím hůl. Proč si tu nástěnku safra nepřišpendlí pořádně? Proč mají ten diagram kreslený ručně? Proč to nemají vytisklé? Proč jsou ty popisky pokaždé jiným písmem? Někteří při ochutnávce pralinek na konci prohlídky shovívavě pochopí… bruselské muzeum čokolády jednoduše je jen jednou velkou návštěvou na půdě u babičky, ovšem s tím rozdílem, že tady se babička snaží ke všem svým vzpomínkám vyrobit strukturovaný výklad (a vybírá za to pět euro). S překvapivou úlevou potom opouštíte muzeum a tiše i s lítostí mu přejete v dnešním moderním světě hodně štěstí. (Já jsem si při tom vzpomněla na tu pilnou seniorku, co nedávno bezelstně přemalovala obraz Krista v kostele do podoby nevzhledného opičáka a do kostela se teď už pár týdnů hrnou platící turisté. Někdy ten svět zkrátka funguje paradoxně.)

Takže tedy k belgické čokoládě. Nebo lépe – k belgickým pralinkám a co jsem se o nich na půdě dozvěděla. Čokoláda se poprvé vynořila v Jižní Americe, kde kakaové boby sloužily coby platidlo a čokoláda byla oblíbeným nápojem Aztéků. Ti věřili, že kakaovník na zem přinesl Quetzalcoatl, bůh ve formě opeřeného hada. Čokoládu zde patrně mezi prvními ochutnal Cortéz, který ji následně v roce 1528 „dovezl“ do Evropy. Tady se čokoláda v klášterech různě přeměňovala a přizpůsobovala, přičemž do Belgie se patrně dostala v roce 1615 sňatkem Anny Rakouské s francouzským králem Ludvíkem XIII. První zmínka o obchůdku s čokoládou v Belgii přichází z Gentu v roce 1635. Co mi připadá poněkud zvláštní je fakt, že brožurka z muzea naprosto nehovoří o expanzi belgického krále Leopolda II. do Konga v 19. století, kdy vznikla většina tradičních místních čokoládových značek. Je to snad proto, že by paní majitelka nechtěla na tuhle ponurou část domácích dějin turisty příliš upozorňovat? Každopádně, můj příruční průvodce hovoří o tom, že právě tehdy začal belgický věhlas na tomto poli, protože Leopold měl díky své kruté politice (a jedné z nejhorších genocid všech dob) snadný přístup k prvotřídním africkým kakaovým bobům. Ale obraťme list (s doporučením pro všechny si o předchozím něco přečíst). První pralinku „vynalezl“ v roce 1912 Jean Neuhaus v Bruselu. O pár let později přišla jeho žena s „ballotinem“, speciální dárkovou krabičkou na čokoládové bonbóny. Mimochodem značka Neuhaus je dodnes jednou z nejúspěšnějších domácích čokoládových společností. Mezi další oblíbené a tradiční patří Cote d’Or, Godiva nebo Guylian (to jsou ty strakaté čokoládové mušle). Obchůdky s pralinkami jsou ve velkých belgických městech takřka na každém kroku a není bez zajímavosti, že jeden z nich (hned vedle čurajícího chlapečka) vlastní údajně Moravák. Jinak nakupování pralinek v Belgii povýšili na skutečnou událost a luxusní čokoládové butiky, kde si do krabičky necháte úhledně naskládat ty nejlákavější bonbóny, to jenom potvrzují. Kilogram nejkvalitnější čokolády může stát i 130 euro.

A ještě pár čísel na závěr:

3,5 miliónů tun je roční světová produkce kakaových bobů

70% z toho připadá na Afriku

90% světové produkce kakaových bobů přichází z malých rodinných farem

50% konzumentů je v Evropě

220 000 tun čokolády se ročně vyrobí v Belgii

3. místo zaujímá Belgie v konzumaci čokolády ve světě, první je Švýcarsko a druhé je Německo

Jo a mimochodem – podle jedné z nástěnek v bruselském čokoládovém muzeu prý konzumace čokolády naprosto nesouvisí s tvorbou akné. Navíc čokoláda údajně skutečně podporuje dobrou náladu... a jsou v ní podobné látky, jako třeba v cannabis. Perfektní zjištění. Bábi bych poradila, aby si tohle napsala na první stránku svého propagačního letáčku. To ostatní jí turisté (s pralinkou v puse) určitě odpustí.