Chuť pralinek: Robinson v Bruselu.

Le Chalet Robinson...
tady můžete klidně ztroskotat na celé odpoledne:-)

Opravdu mě baví ten pocit, když se vrátíte z vydařeného výletu nebo z hodně povedené akce. Já potom většinou sedím, koukám a tvářím se trochu jako „měsíček na hnoji“ (mimochodem – nedávno jsem zjistila, že někteří lidé tuhle frázi neznají… takže na vysvětlenou… tvářit se jako „měsíček na hnoji“: nepřítomně zírat a mít na tváři blažený až lehce idiotský výraz… jasné?). No a právě takový výraz mám teď. Včera jsem totiž v Bruselu objevila Robinsonův ostrov. Ne, vážně. Je tam, je krásný a je na něm hospoda. Dostanete se k ní převozem, který stojí jedno euro. Ostrov je umístěn uprostřed jezera v zeleném parku Bois de la Cambre a pivo nebo kávu si tady můžete vychutnat z lehátka s výhledem na vodu a stromy. Hospůdka se jmenuje Le Chalet Robinson (chata Robinson) a její historie je poznamenaná požárem před patnácti lety, kdy skoro celá shořela. Dnešní chata byla tedy na ostrově otevřená teprve nedávno a všechno to tady do sebe perfektně zapadá: převozník, lodičky, lehátka, kachny, vůně dřeva, chuť belgického piva, piknikující rodinky, dortíčky si dopřávající důchodci… Je to až kýčovitě pěkné. Park (nebo spíš les) Bois de la Cambre byl vybudován v 19. století jako prodloužení mnohem většího lesa Forêt de Soignes, kde je prý možné potkat vysokou anebo divoké prase (Belgie mi vážně začíná připomínat Česko). O parku se navíc říká, že je nejkrásnější v Evropě. Viděla jsem z něj jenom kousek a tomuhle tvrzení můžu dát směle facebookovský „like“.

Víkend s hokejem na náměstí
před Evropským parlamentem
...mimochodem ten člověk v dresu je Ir

Nápadná podoba s Českem přišla ovšem tento den až o trochu později. Na hokej se tady chodí do sportbaru Fat Boy’s před Evropský parlament. Promítací plátno mají venku na zahrádce, pivo čepují příležitostně na ulici a samozřejmě se to tady hemžilo Čechy a Slováky (na MS jsme ten den hráli se Slovenskem) hrdě se hlásícími ke své státní příslušnosti v národních dresech. Až na výsledek utkání, perfektní atmosféra.

Belgičani jsou ale Čechům blízcí ještě v něčem. Kromě záliby v pivu (Belgie je první v produkci, ČR zase v konzumaci) se někdy chovají dost podobně jako my. Od mnoha lidí uslyšíte: „Jo tohle? To se může stát jenom v Belgii!“, což mi přijde (v kontextu aktuálního zatčení Davida Ratha) nápadně povědomé. Belgičani svoji pověst ovšem dokáží opravdu vyšperkovat. Když jsem před čtrnácti dny uvízla s kolegou v rozbitém výtahu, říkala jsem si, že je to náhoda. Když o týden později odpojili tu část vlaku, ve které jsem seděla, začala jsem mít podezření. Teď už se ale důkazy nelichotivě množí. Ve Francii se prý dokonce říká: „Jsi blb nebo Belgičan?“ a (jak už jsem jednou psala) s neschopností operativně řešit problémy to jsou schopní dotáhnout až do Guinessovy knihy rekordů. To by mě zajímalo, jaký rekord si jednou zapíše Česko (nejvíc bývalých ministrů v base?). Inu, každá země má svoje, a když bude nejhůř, pořád ještě se můžeme sejít na pustém ostrově:-)